Přísná výchova dělá z dětí excelentních lhářů a rebelantů: Znaky, že k tomu směřujete také

Bez hranic a pravidel se žádná výchova neobejde. Nicméně, kde je ta hranice, kdy to už s přísností přeháníme a dětem spíše škodíme? Jak poznat, že jsme na děti až příliš přísní a z domova děláme místo, kde nemohou být samy sebou?

Struktura a pravidla jsou pro vývoj dětí potřeba, bez nich výchova nedokáže adekvátně a efektivně fungovat. Rodič by měl však dbát zejména na konzistenci, což znamená, že pravidla a hranice budou jasné a neměnné.

Zároveň je důležité, aby poskytl dostatek lásky, jistoty a bezpečí, bez kterých dítěti chybí psychická odolnost a pohoda. Přísná výchova dělá opak – proto se ujistěte, zda váš přístup není až příliš přísný.

JAK NA DÍTĚ OVLIVNěN přísnost?
Je nutné ujasnit si hned na začátku, že vhodná výchova neznamená nepřítomnost pravidel a hranic. Dát si pozor, abyste nebyli příliš přísným rodičům neznačí, že budete akceptovat nevhodné chování dítěte. Přísná výchova však v sobě zahrnuje neakceptování osobnosti dítěte; pomineme jeho názor, potřeby a přání.

Z toho důvodu je její nejčastějším výsledkem nízké sebevědomí. Děti jsou příliš zvyklé být řízení rodiči, proto se nenaučí myslet a rozhodovat samy za sebe. Obávají se spontánnosti, proto obvykle bývají pasivní a nepouštějí se do nových věcí. Bývají vystresované, před rodiči skrývají emoce a svou osobnost.

Přísnost také zamezuje dětem naučit se regulovat své chování bez vnější kontroly. Rodičovská přísnost sice může zpočátku působit jako vhodná kontrola chování, v dlouhodobém hledisku je však neúčinná, protože zabrání dětem převzít odpovědnost za vlastní chování.

Nerozvine se schopnost sebekázně – kontrolu chování vidí „venku“ (rodič), než že by si zvnitřnili motivaci vhodně se chovat – jinými slovy, adekvátně chování nevychází z nich, z jejich popudu ani z vlastní touhy, ale vychází ze strachu před rodičům, trestem az donucení.

To znamená, že základem výchovy je strach, ne respekt ani úcta; děti učí, že autority se nezpochybňují a poslouchají, a že svět řídí ti, kteří mají větší moc. Z toho důvodu se také učí převzít „moc“ nad slabšími a ve škole mohou šikanovat spolužáků.

Děti přísných rodičů mají tendence k depresí a potlačenému hněvu, který nezvládají – proto mají sklon k rebelií a také k sebezničující chování, protože hněv nezmizí, je nutné „dát ho ven“; většina dětí má však zakázáno vyjádřit ho směrem k rodičům, proto ho obrátí vůči sobě (alkohol, cigarety, drogy, sabotování vlastního štěstí). Nemluvě o tom, že přísnou výchovou utrpí vztah rodič-dítě a nevytvoří se silné pouto, jaké by mělo.

STE PŘÍSNÝ RODIČ? ZNAKY ŽE ANO!

  1. Konverzace s dítětem je čistě váš monolog, obsahující pouze sekýrování.

Mnoho rodičů s dětmi nekonverzujete, jejich interakce je z velké části jen sekýrování a příkazy. Psycholog Ron Taffy upozorňuje, že je to neklamný znak přísné výchovy, která dětem škodí.

Pokud je kontakt s dítětem tvořen pouze vašimi pokyny a instrukcemi (Seď rovně! Nehraj se s jídlem! Neodvrávaj!), Váš vztah nebude prosperovat a dítě se nebude zdravě rozvíjet. Tímto způsobem si nevytvoříte pouto, jehož stavebními pilíři je důvěra, bezpečí a láska – místo toho se od vás dítě odvrátí, vytvoří se mezi vámi propast a o pár let zjistíte, že neznáte jeho přátel, koníčky ani sny.

  1. Dítě se s vámi povídá stále méně, lže stále více

Důsledkem přísné výchovy je propast ve vztahu rodič-dítě. Dítě se rodiče obává, uzavírá se před ním, protože mu nedůvěřuje. Kontakt s ním mu je nepříjemný, proto jej postupně omezuje na ten nejnutnější.

Přijde ze školy a jde rovnou do pokoje, na otázku jak bylo ve škole vám odsekne dobře – když si rodič uvědomí, že se dítě ve vyšším věku od něj distancuje, je již příliš pozdě navázat kontakt; škoda byla provedena, a důvěra se těžko získává podruhé. Z dětí přísných rodičů jsou excelentní lháři – aby se vyhnuli trestu nebo měli klid, naučí se lhát a to stále lépe a stále častěji.

Dětské lež značí nedostatek důvěry a absenci pocitu bezpečí – dítě se obává svěřit, protože ví, že bude potrestáno. Taffy tvrdí, že trestem a přísností sice vyhrajete boj, ale prohrajete válku – dítě vás ze začátku poslechne, ale za pár let si vezme svou daň (chladný vztah, nebude vám telefonovat, raději vás umístí do domova důchodců ….).

  1. Rozhovory s dítětem jsou formální, ploché

Znám mnoho dospělých, se kterými se rodiče nezhovárali. Veškerý kontakt tvořily pouze příkazy, zákazy a sekýrování. Žádné večerní rozhovory o životě, čtení pohádek ani pocit bezpečí, ve kterém by se dítě s důvěrou mohlo rodičů zeptat cokoliv ho zajímá.

Další články autora

Comments

spot_img

Redakční výběr