Věříte, že jedna výchovná po zadku dítěti neublíží? Mýlíte se – následky budou na celý život

Děti, které dostávají na zadek, mají nižší IQ, větší sklony k depresím i závislostem, jsou agresivnější a těžko zvládají nové situace.

„I já jsem od rodičů dostal několikrát na zadek a nevyrostl ze mě masový vrah. Jsem v pohodě, „zareagoval na téma o škodlivosti fyzického násilí na dětech čtyřicátník, který vyrůstal ještě v době, kdy jedna výchovná bylo mnohem běžnější než dnes.

Je to tak, mnozí z nás si myslí, že i navzdory všem chybám, které jejich rodiče dělali, fyzické násilí nevyjímaje, z toho vyrostli a jsou v pohodě. Chcete ale, aby vaše děti byly jen v pohodě? Nebo chcete, aby se měli lépe než vy? Aby z nich vyrostli psychicky vyrovnaní dospělí lidé, otevření, vstřícní, kteří dokáží ovládat své emoce a impulzivní chování zdravě a bez potlačování kdesi v sobě uvnitř?

Pokud ano, tak byste své dítě neměli udeřit. ‚

JDI SI VYBRAT Vařečka
„Mám 33 let a stále se bojím svého otce,“ začala své vyprávění Iveta. „Vím, že už jsem dospělá a nedostanu po zadku, ale prostě ten strach, který jsem z něj vždy měla, je stále kdesi ve mně.“ Prý ji to žene k tomu, aby otci některé věci zatloukala, protože je lepší neříct mu a dělat věci poza jeho záda, jak se vyrovnávat s tím, že ho zase zklamala a že bude rozzlobený.

Iveta přesně vystihla jedny z mnoha nepříjemných pocitů, které zažívá každé dítě po jedné výchovné. Ono to totiž na tom zadku nebolí až tak moc jako na té dětské dušičce.

38-letý Peter si zase vzpomíná na to, jak ho otec vždy, když udělal něco špatného, ​​poslal vybrat si vařečku, kterou chce dostat. „Přesně jsem věděl, že větší sice zasáhne větší plochu, ale menší to víc štípe,“ řekl s tím, že se vždy po bitvě cítil poníženě. „Jako kdybych za nic nestál, jako kdybych byl od kosti špatný a jako kdyby otec věřil, že všechno, co dělám špatně, dělám naschvál.“ To jsou další pocity, které dítětem zmítají, když dostane.

Epidemie úzkostí a depresí
Laura Markhamová v knize Peaceful Parent, Happy Kids píše, že „vědecký konsenzus stovek studií ukazuje, že fyzické tresty během dětství jsou spojeny s negativním chováním v dospělosti, a to i v případech, kdy dospělý tvrdí, že ho fyzické tresty negativně neovlivnily.“

My si to totiž lze jen neuvědomujeme, za co všechno ty výchovné, které jsme dostávali, nyní mohou.

Podle Markhamovej stačí v dětství dostat jen párkrát na to, abychom v dospělosti měli větší sklony k depresím. „Předpokládám, že jedním z faktorů epidemie úzkostí a depresí mezi dospělými v naší kultuře je to, že mnozí z nás vyrůstali s rodiči, kteří nám ubližovali,“ napsala.

Fyzické tresty ve výchově nepomáhají
Zdroj: Profimedia
Je těžké přiznat si to. Je těžké si uvědomit, že i tím jakože bezbolestným taplé po zadku našeho dítěte jsme mu ublížili. Ale je to tak.

Dr. Elizabeth Gershoff v roce 2002 shrnula v jedné studii výsledky měření dopadů fyzických trestů na děti za 60 let. Výsledek její práce se dodnes považuje za mistrovské dílo ve výzkumu v této oblasti.

Zjistila, že jediným pozitivem fyzického trestu bylo to, že dítě se rodiči okamžitě poddalo a začalo poslouchat.

NEMÁ TO SMYSL
Zjistila ale mnoho negativ, jako například to, že děti obecně více rebelovali, byli agresivnější, měli sklony k psychickým potížím, více hysterických záchvatů, později v dospělosti problémy ve vztazích. Výchovné bitvy snižují IQ. Děti, které dostávají doma bitvu, mají méně šedé kůry v mozku, výše sklony k depresím a závislostem různého druhu.

Je třeba zdůraznit, že nikdy žádná skutečně vědecká studie, která by byla revidovaná jinými akademiky a publikována v dobrém vědeckém magazínu nepotvrdila, že by fyzické tresty neměly negativní dopady na děti. Právě naopak. Všechny pořádně studie tvrdí, že fyzické tresty dítěti psychicky škodí.

Kromě toho, to jediné pozitivum, tedy okamžité ukončení s tím, kvůli čemu dítě bitvu dostalo, nemá dlouhodobý efekt. Vědí to i samotní rodiče. Podle průzkumu, který dělala agentura Three to One, přibližně čtvrtina rodičů dětí mladších pěti let dětem „tapnout“ několikrát týdně, přibližně pětina dává dítěti pravidelně na zadek a 17 procent děti bije různými objekty, například páskem nebo vařečkou. Drtivá většina z nich si je ale vědoma toho, že to nepomáhá.

Odbornice na vývoj dětí Claire Lernenová z neziskové organizace Three to One řekla, že jedním problémem je, že rodiče se snaží dětem nastavit limity a nevědí jak je donutit je dodržovat. Druhý problém je, že většina rodičů v průzkumu prý velmi přeceňovala vývoj dětského mozku. „Rodiče skutečně přeceňují to, kolik sebekontroly mají děti v malém věku,“ řekla pro magazín Time.