Jsem tlustá, jsem ošklivá … Co slyší vaše dcera, jestliže o svém vzhledu mluvíte negativní?

Můj nos je odporný. Jsem nechutná, dnes jsem snědla cupcake. Od zítra držím dietu. Musím zhubnout nejméně 10 kilo. Toto jsou věty, které vyslovili malé holčičky. Ve videu, které kolovalo na YouTube popisovali časté výroky svých mám.

Výzkum prokázal, že postoj matky ke svému tělu a vzezření výrazně ovlivňuje postoj dcery k jejímu tělu. Pokud tedy chcete, aby měla dcerka k sobě zdravý postoj, je načase změnit ten svůj.

NAŠE DCERY NÁS pozorovat
Matka určuje způsob dcerka bude nahlížet na svůj vzhled.

V naší společnosti je normální nebýt se sebou spokojená, naopak není normální mít ráda své tělo a vzhled celkově. Společnost je nastavena špatně, dala nám pocítit, že kritizovat se je v pořádku. Marketing, reklamy, modelingová scéna a sociální sítě nám dokazují, že nejsme (a nikdy nebudeme) dokonalé a spokojené.

Vždy budeme kriticky dívat na svůj větší nos, nesouměrné obličej, zaoblenou postavu a nedokonalou pleť. Toto nastavení však vydatně podporují samotné ženy, které slepě následují trend za trendem – nebylo to tak dávno, co se obočí vytrhávali, nyní se maluje a zvýrazňuje.

Tento nonsense sledují naše dcery, a neustále zabývání se vzhledem a následováním trendů jejich učí jedinému – zaměřit se více na to, co chce společnost, než aby se zaměřili na vlastní spokojenost se svým tělem. Matky jdou v postoji vůči vlastnímu vzhledu příkladem.

UČÍME JEJICH, ŽE KRITIZOVAT SE A nenávidím JE NORMÁLNÍ
Docentka z University of the West of England v Bristolu a vedoucí Centra pro výzkum vzhledu, Amy Slater upozorňuje, že rodiče ovlivňují děti ve způsobu uvažování nad vzhledem.

„Zahrnuje to pocity, postoje a konverzace, které rodiče mají vůči svým tělům a vnějšku.“ Kritizovat svůj zjev před holčičkami (i chlapci) se vám může zdát neškodné, protože ho nesměřuje na dítě, ale na sebe.

Dívky si to však přeloží a zvnitřňuje vaše vyjadřování se vůči sobě. Proberou způsob, jakým s sebou mluvíte a jednáte – jednoduše proto, že jste máma, které se chtějí podobat a nezpochybňují vaše jednání, pokládají ho za správné.

Proto začnou myslet a říkat podobné věci jako vy vůči sobě. O tom svědčí i výzkum Lethbridgeskej univerzity, který zjistil, že až 80 procent desetiletých dívek už drželo dietu. Toto je realita, jakou ukázalo zmíněné video – dívky s sebou povídají tak, jak zvykli jejich matky nahlížet na sebe.

ŘEKLI BYSTE KRITICKÉ SLOVA AJ holčičku?
Nemohu jíst hranolky, přibrala jsem. V bikinách vypadám tlustá. Tuto zmrzlinu musím později vycvičit. Často mluvíme podobné vyjádření zcela spontánně, automaticky. Jak a kdy jsme se naučili takto s sebou mluvit? Kdy jsme se naučili nahlížet na sebe kritickým okem, nadávat si, trestat se a nenávidět jak vypadáme?

Video youtuberky Rachel Levin vidělo skoro 9 milionů lidí. Stojí v něm před zrcadlem, maluje se a přemlouvá k sobě v kritické negativní tónině. V zrcadle se ale objeví její mladší já – holčička Rachel, které vyžaduje další a další nadávky.

„Řekla jsi mi, že mám velký nos, malé rty – co je na mně ještě ošklivé?“, Ptá se svého staršího / nynějšího já.

„Řekni mi, co ještě na mně nesnášíš,“ vybízí ji holčička, na co dospělá Rachel odpovídá, že to rozhodně neudělá.

„Ale to je přesně to, co teď děláš sobě,“ odpovídá její mladší verze. Holčička si začne samy nadávat, na co jí Rachel říká, že je krásná.

„Tak proč to nemůžeš říct i sobě?“ Zakončuje dívka video. Dojemné video je ještě o to smutnější, že v komentářích pod ním se lidé svěřují se svými zážitky – a mnozí z nich píší, že podobné kritické a nechutné řeči tvrdili o sobě už jako malé děti. I to dokazuje závažnost problému.