Umí důvěřovat, i bezpodmínečně milovat: 8 věcí, v nichž nás naše děti přerostly!

Z dětí dospěláci? Představte si svět, ve kterém by se švihnutím proutku stali najednou z našich dětí dospěláci.

Jistě najdete věci, které byste se od těchto nových dospělých chtěli naučit. Pokud bych takto setkala svou dceru, přiznávám, že by mě v mnohém přerostla.

Z dětí by se klidně mohly stát guru-ové, kteří by nás učili, jak dosáhnout štěstí a spokojenost. Štěstí totiž neleží daleko od nás. Ono je tady, jen my, staří dospělí se bojíme po něm sáhnout. Jakoby jsme zakrněly …

Surfujem si po internetu, když tu najednou na mě vykoukne článek, ve kterém se píše, že to děti by se měly stát našimi učiteli. A ne my dospělí, kteří učí děti neztratit se ve světě, dosáhnout v něm spokojenost a najít smysl.

Děti to už dávno mají, pouze v tom procesu dospívání, kdy zasahují dospěláci, to jaksi ztratí, zapomenou, nebo to tak shazujeme, že najednou smysl, štěstí a spokojenost hledají mimo smyslu, štěstí a spokojenosti.

V čem nás tedy děti přerostly? Proč by se měli stát našimi guru-ami? Čeho bychom se ani slůvkem neměli u dětí dotknout, co přestat kritizovat?

1. ŽE KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ V JEJICH ŽIVOTĚ SPECIÁLNÍ MÍSTO
   Když dítě poprvé někoho potká, oči se mu rozzáří. Zdá se mu zajímavý a chce ho poznat. Obdivuje ho pro to, jaký se mu jeví, jaký je a dokáže ho prokouknout. Každý je něčím speciální. Kdybychom se navzájem takto viděli i my, svět by byl hned dúhovejší.

Děti se na svět dívají čistými, nezkaleného očima a vidí ho unikátní. Ty naše oči se dívají přes brýle zaprášené strachem a nedůvěrou. Že je svět plný špatných lidí? Plný ne, ale špatných lidí vytvářejí jedině lidé.

2. BÝT bezstarostná
   Představte si možnost na jeden den se zbavit všech svých strachů bohužel bolesti, pochybností. Cítíte, jak to těžké břemeno z ramen padá? Jaký se najednou cítíte lehký? Co tak si to břemeno už na ramena nevyhodit?

Děti břemena neznají – ne proto, že by neznali bolest bohužel či strach. Jen vědí, jak se s nimi vypořádat. Vědí, že to nejsou celoživotní partneři, jen momentální, jejichž třeba nějak vyřešit. Naučme se to od nich a když je řešení v nedohlednu, počkejme něj.

3. DŮVĚŘOVAT svému vnitřnímu „VEDENÍ“
   Každý z nás se narodil do světa se vším, co potřebuje. Intuicí, vnitřním vedením, instinkty. To jen lety se naučíme přestat je poslouchat. Naše děti to vědí, všímejte si je v různých situacích.

Dcerka jednou nechtěla odejít na důležité setkání. Ne proto, že se bála, jen cítila, že ještě není čas. Nebyl, dotyčný měl půlhodinové zpoždění. Já to považuji za náhodu, přestože se podobné situace opakovaly. Ale co když …

4. NAPLNO ŽÍT SVŮJ ŽIVOT
   Význam života, smysl, harmonie, rovnováha – kdo se nesnaží zařídit si život po svém? Proč pak saháme po cizích rozhodnutích? No a co, že platily pro někoho jiného?

Každý jsme individuální – pouze zaručené řešení jsou lákavější než vlastní, nejisté. Děti se nebojí brát na sebe rizika. Nebojí se důsledků, protože je považují za součást života a rozhodování. Sledujte děti v akci, lekce je zdarma.

5. nebát se
   Minimálně být sami sebou. Děti vědí, kdo jsou. Odpovídejte si na tuto otázku sami. Já ji řeším, odkdy mi ji položil dobrý přítel, psycholog. Kdo si? Ne jaká si, co děláš, co máš ráda. Ale kdo skutečně jsi?

Děti vědí, kým jsou, kdo jsou. Jsou součástí celého světa, univerza a podle toho se chovají. Jsou součástí evolučního procesu, měnícího se obrazu. To jen my se fixujeme na statické věci, čímž popíráme dynamiku života. Jsou to iluze, které děti nemají.

6. svobodně vyjadřovat
   Věděli jste, že prý ženy jsou díky schopnosti dát najevo emoce, otevřeně se vyjadřovat mnohem svobodněji než muži? Proto také žijí déle. Možná považujete za zastaralou požadavek, že by muži měli být muži a tedy emoce najevo nedávat, ale stále od nich přirozeně očekáváme, že se nebudou chovat „žensky“.

Jde o předsudek, jehož je třeba se zbavit, abychom svobodně akceptovali každého člověka takového, jaký je, a ne jaký by měl být. Víte, co se říká? Polévka je lék pro tělo, slzy pro duši. Děti to vědí dobře. Přitom jim tento lék odpíráme.

7. BÝT ŠŤASTNÝ
   Každý chce být šťastný, pro život to potřebujeme. Snažíme se zařídit si ho, abychom byli spokojeni. Spokojenost rovná se psychické zdraví, to se rovná zdraví těla. Děti se šťastné rodí – ke spokojenosti jim stačí spokojeni rodiče, možnost běhat, skákat, dovádět a přátelit se. Nenabývá pocit, jako bychom se postupem času oddalovaly od tohoto štěstí a tedy místo vpřed postupovali vzad?
8. BEZPODMÍNEČNĚ MILOVAT
   Neexistuje podmínka „budu tě milovat, když …“ Tu děti můžeme jedině uměle naučit. Děti se rodí připraveny milovat celý svět, chovat se k němu s respektem.

Milují aniž by očekávali něco na oplátku. Jejich láska nezná hranic. Je jako Slunce, které nám svítí bez ohledu na to, že by očekávalo platbu.