Zlehčování pití alkoholu je velkým problémem: Děti si závislosti v rodině fixují jako přirozené, upozorňuje psycholožka

Jak vývoj dítěte ovlivňují závislosti a jednání, které vidí v rodině? Víte, že že dospělé děti závislých rodičů často žijí v závislých vztazích? A z některých vyrůstá hrdina, z jiných zapomenuté dítě, nebo klaun? Přečtěte si důležitý rozhovor na téma, která se ještě v dnešní společnosti bagatelizuje …

Dovolte mi na úvod slova psycholožky a terapeutky Mgr. Andrey Juhásová, PhD., Se kterou vám přinášíme dnešní rozhovor k tématu rodinných příslušníků závislých lidí, zejména dětí závislých rodičů:

„Velmi škodlivé je v této společnosti bagatelizování zneužívání alkoholu, zlehčování důsledků jeho nadužívání, často až glorifikovaná jeho účinků (např. Jako lék na všechno – zuby, břicho, spánek, infekce).

Neméně škodlivé jsou postoje většiny k problematice závislosti, protože ji nepomenováva jako nemoc, kterou je třeba léčit, ale selhání, za které je třeba stydět. Důsledky takové demagogie jsou destruktivní pro jednotlivce, jeho rodinu a následně celou společnost. „

Závislostí (od alkoholu, návykových látek, her, internetu …) je v naší společnosti mnoho typů. Tématu poskytují dostatečný prostor jako odborná literatura, tak i média. Vypadá to však tak, jakoby naše společnost boj se závislostmi prohrávala – nejen to, ale jimi trpěla jako celek a doplácela na dalekosáhlé důsledky.

Závislý totiž není jediný člověk. Spoluzávislými se stávají i jeho nejbližší, aniž návykovou látku někdy vyzkoušeli. Mnozí negativní důsledky snášejí do konce života. Často nevědomě.

V rozhovoru se dozvíte – jaké obranné mechanismy si budují ženy závislých mužů, děti závislých rodičů, jak se projevuje kodepedencia (spoluzávislosť) a zda si ji vůbec uvědomujeme, i jakým způsobem se na terapiích „odstraňuje“ …

Co je to vlastně závislost, co spoluzávislosť? Jak byste je definovala v rámci své práce s rodinnými příslušníky závislých lidí?

Závislost jako nemoc postihuje jednotlivce komplexně, tedy zasahuje jeho fyzické i duševní zdraví. Na základě toho, že způsobuje změnu struktury osobnosti jednotlivce projevující se v jiném v myšlení, vnímání, prožívání a chování, „vyzařuje“ i do blízkého okolí (nejčastěji rodina) signály, které prostředí přijímá a snaží se ně odpovědět.

Jelikož adaptace je základním pilířem přežití, rodinní příslušníci závislého člověka se snaží přizpůsobit se. Jejich strategie jsou různé, ale obecně převládá tendence upřednostňovat potřeby druhých lidí před svými.

Už ze starší literatury (Whalen, 1953) jsou známé příklady modelového chování spoluzávislých žen jako „trpící Zuzana“, která mučednický přijímá manželovo pití, neví situaci čelit; „Vládnoucí Katarína“, která diriguje, organizuje, přebírá odpovědnost, tento stav jí i vyhovuje; „Váhající Winifred“ kolísá mezi tím, co je dobré a co ne, neví radikálně změnit svou situaci a „trestající Polly“, která trestá všechny kolem sebe, nepřímo i samu sebe za něco, co sama nezpůsobila. Je dokázáno, že v původních rodinách takových žen byla přítomna závislost některého z rodičů.

Upřeme hledáček na děti žijící v rodině se závislým členem, tak z pohledu vývojové a sociální psychologie vidíme proces sociálního učení do velké míry podmíněného pozorováním chování rodičů a nejbližších členů rodinného celku.

V případě přítomnosti závislého člena rodiny vykazují i ​​ostatní členové rodiny maladaptivní, někdy až patologické formy chování (spoluzávislosť), které dítě žijící v daném rodinném systému přijímá spontánně a fixuje si je jako něco přirozené a „normální“.

Wegcheider-Cruse (1980) popisují jako typické reakce dítěte na závislost rodiče chování typu – rodinný hrdina, obětní beránek nebo rebel ztracené nebo zapomenuté dítě, maskot nebo klaun.

Jak tyto děti vlastně prožívají? Jaké vlastnosti se u nich rozvíjejí jako reakce na situaci?

Děti vyrůstající v rodinném systému automaticky přijímají jeho strukturu a specifika, přizpůsobují se jim prožívá při tom potřebu „zapadnout“, patřit někam. A přestože častokrát přežívají v dysfunkčním systému rodiny se závislým členem nepohodu a strádání, ze všech sil se snaží přizpůsobit, aby naplnili svou potřebu přijetí.

Zde se rozvíjí konflikt mezi potřebou lásky a nepřátelstvím, mezi závislostí na určité osobě a současným odporem, nechutí a nenávistí vůči této osobě, resp. sebeprosazení vůči této významné bytosti (nejčastěji rodiči).

Projevuje se u nich problém dokončit zahájené a impulzivní jednání bez zvážení následků. Vyskytují se lži iv případě, že říct pravdu není ohrožující. Ve vztahu k sobě se projevuje přísnost a pocit odlišnosti od svého okolí. Ve vztahu k okolí se vyskytuje snaha vyhledávat pochvalu a souhlas okolí.